Autopůst

Autopůst, zřeknutí se používání auta, bychom měli vidět nejspíše v souvislosti se sobotou – dnem odpočinutím (Gn 20,8-11; Dt 5,12-15) a rokem odpočinutí (Lv 25,4-8). Je třeba, aby vše odpočinulo, a to včetně otroka a dobytčete, aby nic nebylo přetěžováno a nevyužíváno. Tak, jako pole každý sedmý rok mělo odpočinout, tak nech svoje auto v garáži a neznečišťuj jím vzduch jen pro své užití si a potěšení.

Z příkazů soboty existuje jediná výjimka, která se nazývá „pikuach nefeš“ (Lv 19,16) – ohled k životu. Jestliže je ohrožen život, všechna přikázání soboty nic neplatí a je nutno je porušit. V takovém případě, tedy, převedeme-li to do naší věci, vytáhni auto a nastartuj. Ale jinak je tím nejsprávnějším pravidlem „pikuach nefeš“ – ohledu k životu nechat auto stát v garáži, sedět doma, projít se, nebo jet na kole.

V autopůstu jde o život, o úctu k životu. Například v protestantské tradici navazujeme na Alberta Schweizera. Ten jistě nežádal ve své nauce nějaký nesmyslný asketismus – byl si vědom toho, že je nutno plnohodnotně žít a že žijeme v souvislostech a zažitostech jisté kultury. Dnes do ní patří i náš problematický automobilismus. Ale tak, jako radil netrhat bezmyšlenkovitě květiny, když bylo předtím nutné posíct celou louku, lze i zde radit nesedat zbytečně pro lenost či potěšení za volant, i kdyby bylo bývalo předtím nutno auto užívat.

Tomáš Molnár